Hned na začátku si definujme, co longevity ve skutečnosti znamená:

„Longevity“ znamená nejen nadprůměrně dlouhý, ale také po celou dobu zdravý a aktivní život s dostatkem vitální energie. Život, který nás nelimituje nemocemi, alergiemi a jinými omezeními, a který až do pozdního věku prožíváme, nikoli dožíváme.

Říká se tomu zanedbatelné stárnutí. Že to není možné? Je. A přestože údaje o zpomalování stárnutí či dokonce mládnutí buněk nám dnes předkládá především vědecký svět, překvapivě to až taková věda není. Pokud Vás svět anti-agingu, longevity či zanedbatelného stárnutí zajímá, pojďte jej společně s námi objevovat. Nezaručujeme, že zrovna Vy se díky tomuto objevování dožijete 150 let, ale pokud nezůstanete jen pasivními čtenáři a pustíte se společně s námi do aktivního „provozování longevity“, pocítíte překvapivé efekty, jejichž působení se v čase sčítá. A možná tím inspirujete i ostatní.

Jaké šance dnes vlastně máme?

Upřímně, žádná skvělá budoucnost se zatím nekoná. Průměrná délka dožití lidstva se v současné době zastavila. Tím, že vyspělé země snížily kojeneckou úmrtnost na minimum, se dožíváme déle statisticky, nikoli fakticky. 

Namísto 100 i více let dožití, zcela běžného v tzv. modrých zónách planety, se muži v Evropě dožívají méně než 80 let a ženy o 5 let déle. Za žádných okolností navíc nemůžeme prohlásit, že umírají spokojeným a vitálním stářím. Naopak převážně velmi nemocní s mnoha omezeními na kvalitě jejich života. 

Proto Vám představujeme náš Anti-Longevity Audit 2024, tedy aktuální skóre, kde se ve skutečnosti nacházíme.

1. Každý třetí dospělý dnes onemocní rakovinou. Je jen otázkou kdy.
2. V rozmezí pouhých 10 let (2010 – 2020) se počet onkologických onemocnění na planetě zvýšil o 20%.
3. Světová zdravotnická organizace predikuje nárůst rakoviny mezi lety 2030 – 2050 o 75 %.
4. Dětská obezita se mezi lety 1990 – 2020 například v České republice „vyšplhala“ na 4 násobek a je důležité podotknout, že od obezity k vážné nemoci je krátká cesta.
5. Dramaticky narůstá počet alergií a potravinových intolerancí od nejranějšího věku. Takzvanou „normální výživu“ dnes toleruje stále menší procento dětí.
6. Násobně narůstá počet neurologických a duševních onemocnění od velmi útlého věku.
7. Stoupá počet autoimunních onemocnění.
8. Civilizační nemoci (srdce, cukrovka, ledviny, mozek, metabolismus) dnes postihují stále mladší věkové skupiny, včetně dětí a puberty
9. Vážné onemocnění postihuje většinu populace již kolem 50. roku života.
10. Od 50. roku života až do smrti se prakticky všichni potýkáme s chorobou, která má zásadní omezující vliv na kvalitu i délku našeho života. Od těžké artrózy až po demenci.

Možná je tento výčet drsný, ale dle současných vědeckých výzkumů se jedná o realitu. Proč se to děje? Kdo za to může? Kdy se to změní a kdo to udělá?

Opravdu neumíme žít déle, lépe a kvalitněji?

Longevity je opravdu rozsáhlým tématem. Nicméně věda se shoduje, že: 

1. Jíme příliš mnoho kalorií, ale málo živin.

Za posledních 50 let (1970 – 2020) jsme ve vyspělých zemích zvýšili denní kalorický příjem o více než 20%. Tím však vzrůstá míra chronického přejídání vedoucího k nadváze a nemocem, kterým se následně snažíme vyhnout dietami tiše poškozujícími náš metabolismus.

2. Jíme převážně průmyslově zpracované kalorie, nikoli čerstvé jídlo.

Taková strava vede k intolerancím a alergiím, které zkracují náš život.

3. Nerozumíme složení stravy a věříme, že proteiny jsou nejlepší. 

Tento mýtus je však již přes 20 let vědecky vyvrácen. Právě věda totiž prokazuje, že nesprávný poměr bílkovin ve stravě je nejčastější příčinou současného nárůstu onkologických onemocnění ve středním věku.

4. Přestali jsme se hýbat nebo se hýbeme příliš.

Slyšeli jste někdy o zkracování telomer a poruchách DNA spojených s nedostatkem pohybu u dětí nebo naopak u pohybem přemotivovaných jedinců? Nedostatečná i přílišná míra pohybu má negativní dopad na zdraví.

5. Jednoduše, přestali jsme ,,vypínat”. 

Naše mozky, včetně mozků našich dětí, jsou v permanentním stavu on-line, tedy neustále ve stavu bdělosti a pohotovosti, čímž dále ztrácíme schopnost se „odpojit”. To vše způsobuje rychlejší stárnutí mozku a s ním i celého těla.

6. „Stress a press“.

Říká se tomu také krysí závod nebo běh křečka v kole. Všichni zajisté víme, že
tento životní styl nikam nevede, ale i přesto v něm setrváváme. Pravdou však je, že někam vede. Vede k předčasnému stárnutí a úmrtí. Takové tempo totiž vede k tzv. senescenci našich buněk, tedy stavu, kdy tyto buňky produkují pro tělo toxické substance jako projev odporu. Vědecké studie uvádějí, že tento stav zkracuje život až o 20%.

7. Strach. Bojíme se až k úzkosti.

Bojíme se toho co je, co bude a co by být mohlo. Zároveň tak udržujeme neustále zapojenou obranyschopnost imunitních buněk („bojovníků”), což postupně zvyšuje chronickou zánětlivou reakci našeho organismu. Tomuto procesu říkáme „inflammaging”, z latiny „stárnutí zánětem”, které nám dohromady může odečítat až 15 let našeho života.

8. Uzavřeli jsme se do místností a ,,toxických” budov.

Převážnou část života trávíme ve městech. Dýcháme a polykáme toxiny v rozsahu, který je nesrovnatelný s předchozími obdobími. Chcete se projet na kole v New Yorku? Super. Každá taková „zdravá“ projížďka zkracuje Váš život o 20 minut, a to bohužel nejen v New Yorku.

9. Řídíme se špatnými informacemi.

Moderní věda nám dnes odhaluje široké spektrum informací, díky kterým můžeme aktivovat své geny dlouhověkosti, efektivně prodlužovat svůj život a účinně tak dosahovat longevity. Přesto se však většina těchto informací stále ukrývá v odborné vědecké literatuře, která se k běžnému spotřebiteli dostává v průměru až za 15 let. Pojďme tuto skutečnost společně změnit.

10. Chybí nám skutečná prevence stárnutí.

„Lék na rakovinu je otřepanou metaforou zázraku. Ale předejít rakovině je
mnohem lepší než rakovinu vyléčit.”